Oba výstavní soubory pochází z osmdesátých let minulého století. Odpovědi na mnohá témata, jako je svoboda svědomí nebo otázky smysluplnosti lidského života byly tehdy hledány v kruzích neoficiální kultury – v samizdatem šířené literatuře, v divadlech a atelierech výtvarníků.

Postava Komenského poutníka, který bloudí labyrintem světa, zosobňuje každého z nás. Nebylo divu, že poutník se stal hlavním tématem setkání divadel z východu i západu. Za českou stranu se festivalu zúčastnilo divadlo „Husa na provázku“ z Brna. Přestože se jeho představení nepodařilo realizovat v původní velkorysosti výpravy – staveb, objektů, akcí – zůstává vystavený soubor scénografických návrhů prvním komplexním, scénografickým zpracováním „Labyrintu světa“. Počítá ve velké míře s pouličním a interaktivním divadlem. Divák stává účastníkem i poutníkem ve velkém divadle světa, teatru mundi. S tématem „Labyrintu světa“ se autor zúčastnil i soutěže na podobu a náplň československého pavilonu na světové výstavě Expo Sevilla 92.

Zájem autora o otázky lidské pouti na zemi dal též vzniknout cyklu „neobarokních“ figurálních kreseb a maleb z let 1984 – 1989, ve kterých autor metaforicky reagoval na situaci ve společnosti i na stále kladené otázky – kdo jsme a kam jdeme. I zde podvědomě působil apel a étos Komenského.

V podobě v jaké se představila v Ostravě reprezentovala výstava Českou republiku v Comenius museum v Naardenu při příležitosti českého předsednictví Evropské unii.