ALOIS ADAMUS

(28. 1.1878 Kunčice u Ostravy - 27.8.1964 Kosmonosy) byl český historik a archivář. Zasloužil se o vznik městského archivu i muzea v Ostravě, také o zpracování dějin Ostravska a Těšínska. Zabýval se mimo jiné názvoslovím ulic v Ostravě, které shrnul do publikace Legendy ostravských ulic (1934). Narodil se v Ostravě Kunčicích dne 28. ledna 1878. Od roku 1904 studoval na Karlově univerzitě v Praze obor dějepis a zeměpis. Po ukončení vysoké školy pracoval jako středoškolský profesor na Žižkově, ve Slaném, Lounech a Vršovicích. V roce 1912 se nakrátko vrátil na Ostravsko, kde vyučoval jako profesor v nově zřízeném „matičním gymnasiu“ v Orlové. 1. července 1923 byl jmenován archivářem města a ředitelem městského muzea. Byl zakladatelem městského archivu, jehož základ tvořily úřední městské listiny a knihy, městská registratura magistrátního a samosprávného období. V roce 1948 mu byla za zásluhy udělena cena města Ostravy. Zemřel dne 27. srpna 1964 v Turnově.

SLÁVKA BUDÍNOVÁ

(21.4.1924 Heřmanice u Ostravy -  31.7.2002 Praha) byla česká divadelní a filmová. V mládí začala studovat obchodní akademii, avšak druhá světová válka její studium v roce 1942 přerušila. Před nucenými pracemi v Německu ji zachránila herečka ostravského divadla Marie Rýdlová. Roku 1943 se tak stala divadelní elévkou. Vystupovala v činohře, opeře, operetě i baletu. Velmi často byla obsazována do rolí naivek, které jí však neseděly a proto se jak v Ostravě, tak v Olomouci (kam později odešla), neprosadila. Významnějších úspěchů dosáhla až v roce 1960 v pražském Divadle E. F. Buriana, kde hrála temperamentní a silné ženy. Od tohoto roku byla také často nasazována do filmových a televizních rolí. Jako významná heřmanická rodačka má v Heřmanicích svou ulici.

VLASTIMIL BRODSKÝ

*15. 12. 1920 Hrušov (dnes m. č. Ostravy)
+20. 4. 2002 Slunečná (okr. Česká Lípa)
Jeho otec byl živnostníkem, oba rodiče však hráli v ochotnickém divadle a sám Vlastimil Brodský projevoval již od mládí výrazné taneční a herecké nadání. Po středoškolských studiích se nakonec rozhodl věnovat činohře, nejprve v divadle E. F. Buriana a poté v řadě dalších divadelních scén. Jeho posledním a dlouholetým angažmá bylo Divadlo na Vinohradech (od roku 1948), kde působil do odchodu do důchodu v roce 1984, v divadle však vystupoval až do roku 1990. Ztvárnil velké množství  divadelních i filmových rolí, vynikl ve filmových snímcích Světáci (1969), Ostře sledované vlaky (1966), Rozmarné léto (1968) nebo Skřivánci na niti (1969), hojně obsazován byl i v televizních seriálech, např. Hříšní lidé města Pražského (1968), Slovácko sa nesúdi (1975), Pan Tau (1975) nebo Arabela (1979–1981). Jeho hlas zazněl v mnoha rozhlasových i televizních pohádkách pro děti. Za svou činnost získal množství různých ocenění, např. cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru Činohra (1998), cenu za celoživotní dílo na mezinárodním festivalu Eurofilm v Luhačovicích (1998) nebo medaili Za zásluhy, udělenou prezidentem republiky v roce 2001.

KAREL JAROMÍR BUKOVANSKÝ

24. listopadu 1844 se se Ždánicích (okr. Hodonín) narodil učitel, publicista, historik Karel Jaromír Bukovanský (zemřel 12. 12. 1932 v Kloboukách u Brna). Více než třicet let působil na závodní škole knížete Salma ve Slezské Ostravě a byl činný i veřejně. V roce 1871 založil český čtenářský spolek pro horníky, v roce 1881 pěvecký spolek "Lumír" v Moravské Ostravě, v roce 1883 pěvecký spolek "Záboj" ve Slezské Ostravě, organizoval zakládání mateřských škol. Po svém příchodu do Slezské Ostravy v roce 1870 začal sběrem, koupěmi i archeologickou činností budovat muzejní sbírku a položil tak základy ostravského muzejnictví. Byl též spoluzakladatelem muzea v Orlové. Publikoval na 400 článků v Opavském týdeníku a 13 samostatných knižních titulů, týkajících se historie Slezské Ostravy, uhelného dolování, genealogie šlechtických rodů, archeologie (sám kopal ve Slezské Ostravě) aj. V roce 1898 jej císař vyznamenal Zlatým záslužným křížem.

JOSEF CEREMUGA

*14. 6. 1930 Kunčice (dnes m. č. Ostravy)
+ 6. 5. 2005 Praha
Josef Ceremuga pocházel z dělnické rodiny, jeho otec pracoval jako soustružník ve Vítkovických železárnách. Absolvoval reálné gymnázium v Moravské Ostravě a současně se učil houslové hře na Janáčkově hudební škole ve Vítkovicích. Poté pokračoval v letech 1949–1953 ve studiu na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Zde působil i po ukončení studií, v roce 1967 získal docenturu a v roce 1969 se stal děkanem Filmové fakulty. Profesura na Hudební fakultě AMU mu byla udělena v roce 1982. Kromě své činnosti pedagogické se zapsal na poli hudby jako uznávaný a významný hudební skladatel formátu, byl autorem množství komorních i orchestrálních skladeb a také velkých vokálních děl. Za své zásluhy získal v roce 1981 titul zasloužilý umělec.

BOŘIVOJ ČELOVSKÝ

*8. 9. 1923 Heřmanice (dnes m. č. Ostravy)
+12. 2. 2008 Ostrava
Bořivoj Čelovský vyrůstal v rodných Heřmanicích, kde měli jeho rodiče až do vypuknutí velké hospodářské krize v pronájmu obecní hostinec. Po ukončení gymnaziálních studií v roce 1942 byl totálně nasazen na práci do Německé říše, odkud však uprchl; koncem války se chtěl připojit k partyzánskému odboji a jen náhodou unikl smrti po zajetí německými vojáky. Protože nesouhlasil s politickým vývojem v zemi po komunistickém převratu v roce 1948, odešel do exilu, pobýval v Německu, Lucembursku, Francii a Kanadě. V německém Heidelbergu získal v roce 1954 titul doktora práv, trvaleji se však usadil právě v Kanadě, kde pracoval jako ministerský úředník a mj. též poradce kanadského premiéra Pierra Trudeau. Aktivně působil v čs. zahraničním exilu, do vlasti se vrátil až po roce 1989. Z jeho rozsáhlé publicistické a odborné tvorby vyniká nejvýznamnější dílo vydané v němčině Das Münchener Abkommen 1938 (1954, česky v roce 1999), řadu dalších prací, týkajících se problematiky Mnichova, německé okupace, poválečného vývoje a čs. emigrace, vydal po návratu do Československa mezi lety 1992–2006. Za své celoživotní dílo získal v roce 2003 Cenu města Ostravy.

EVŽEN ČÍŽEK

*10. 12. 1904 Polská Ostrava (dnes Slezská Ostrava, m. č. Ostravy)
+26. 11. 1942 Penarth Point u Cardiffu (Velká Británie)
Evžen Čížek se narodil v rodině Františka Čížka, zřízence u Okresního soudu v Polské Ostravě. Po gymnazijních studiích absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, studia ukončil v hodnosti poručíka. K letectvu přestoupil v roce 1928, od poloviny 30. let byl nočním stíhacím pilotem a působil v Praze-Kbelích jako velitel stíhací letky. S okupací českých zemí v březnu 1939 se nesmířil a již o tři měsíce později odešel přes Polsko do Francie. V bojích proti německému letectvu sestřelil v roce 1940 5 nepřátelských letadel. Po kapitulaci Francie se přesunul do severní Afriky a posléze do Velké Británie, kde vstoupil do RAF a stal se velitelem 312. čs. perutě, s kterou se zúčastnil bitvy o Británii. Od roku 1941 působil jako štábní důstojník. Zahynul nešťastnou náhodou při letecké nehodě, kdy jeho letadlo narazilo do balonového lana. In memoriam byl povýšen na plukovníka a vyznamenán Československým válečným křížem 1939; již v té době byl nositelem řady dalších československých i zahraničních válečných vyznamenání.

JAROSLAV DOBROVOLSKÝ

5.10.1895 Lužice (okres Hodonín) – † 29.4.1942 Mauthausen

Byl český malíř, výtvarník, politik a starosta města Hodonína. Externě absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a získal aprobaci matematika a kreslení. Působil jako odborný učitel a okresní školní inspektor v Ostravě. Z malířské tvorby jsou známy jeho akvarely z Dalmácie a další pastely a oleje. Po nacistické okupaci naší země a vypuknutí 2. světové války se zapojil do odboje. Získané zprávy ze severní Moravy posílal do zahraničí (měl osobní kontakt na prezidenta Beneše, s nímž se znal z doby, kdy stál v popředí správy Hodonína) prostřednictvím okresního velitelství ON v Hodoníně. V září 1940 byl zatčen a prošel věznicemi v Ratiboři, Olomouci a Brně. 15. října 1940 byl odsouzen a umístěn v koncentračním táboře Mauthausen s označením „návrat nežádoucí“.

KAREL FIALA

* 3. 8. 1925 Hrušov (dnes m. č. Ostravy)
Původně se vyučil kominíkem, avšak jeho nadání ho posléze přivedlo na pěveckou kariéru. V letech 1952–1955 absolvoval studium na Akademii múzických umění v Praze a již v této době také působil v souboru Národního divadla. Od poloviny 50. let 20. století byl členem Hudebního divadla v pražském Karlíně a začal být také obsazován do malých rolí ve filmu. Přestože filmografie Karla Fialy není malá, nejvíce ho proslavila jedna jediná hlavní role, a to v muzikálu Limonádový Joe aneb Koňská Opera (1964). Zde ztvárnil hlavní postavu, svůj hlas mu propůjčil Karel Gott.

OTA FILIP

9. března 1930 se ve Slezské Ostravě narodil český spisovatel Ota Filip (zemřel 2. března 2018 v Garmisch-Partenkirchenu). Po maturitě na gymnáziu v Praze na Žižkově v roce 1948 pracoval v různých zaměstnáních. Po nástupu na vojnu v roce 1951 byl zařazen k tzv. !černým baronům", kde se zapletl do připravovaného útěku, který ale vyzradil. Po roce 1953 pracoval v několika okresních novinách a byl redaktorem Československého rozhlasu v Plzni. Počátkem 60. lety vystřídal řadu dělnických profesí, v roce 1968 se stal redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě. V roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky. V roce 1974 se nuceně vystěhoval do Německa. V Německu pracoval jako publicista a komentátor a jako lektor nakladatelství Fischer Verlag. Byl členem Bavorské akademie věd a umění. Žil v podalpském městečku Murnau am Staffelsee. Mezi jeho díla patří Cesta ke hřbitovu, Blázen ve městě, Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Poskvrněné početí, Děda a dělo, Touha po Procidě, Sedmý životopis,  Sousedé a ti ostatní.

JAROSLAV JIČÍNSKÝ

9. dubna 1870 se ve Slezské Ostravě narodil báňský inženýr, montanista Jaroslav Jičinský (zemřel 2. 5. 1959 v Praze). Do zaměstnání nastoupil k Vítkovickým kamenouhelným dolům v roce 1892. Jako báňský inženýr působil v různých funkcích na dolech Hlubina v Moravské Ostravě, Louis ve Vítkovicích, Terezie ve Slezské Ostravě a Oskar v Petřkovicích. Později pracoval v rosicko-oslavanském revíru a v uhelném revíru Pětikostelí v Uhrách. Výrazně se zasloužil o rozvoj ostravského, českého a maďarského hornictví jako moderní manažer, prosazující koncepci progresivní koncentrace a centralizace uhelné těžby, podloženou technickými zdokonaleními, racionalizací a modernizací. Praxi báňského inženýra spojoval s všestrannou vědeckou prací.

LADISLAV JIROTKA

Otec spisovatele Zdeňka Jirotky, Ladislav Jirotka, se živil jako štukatér, byl však též nadšeným hercem, režisérem a zpěvákem. Byl jedním ze zakladatelů ochotnického divadelního spolku Kolár (založen v r. 1907), jehož domovskou scénou se stal sál v hostinci U Herlingerů na křižovatce dnešních ulic  Keltičkovy a Vilové. Zemřel v Hradci Králové v roce 1933 ve svých 62 letech.

ZDENĚK JIROTKA

7. ledna 1911 se ve Slezské Ostravě narodil novinář, spisovatel a rozhlasový dramatik Zdeněk Jirotka (zemřel 11. 4. 2003 v Praze). Po válce se stal redaktorem Lidových novin a působil také v redakci Svobodných novin, Dikobrazu a v redakci Čs. rozhlasu. Napsal řadu rozhlasových her, skutečný úspěch mu však přinesl román Saturnin.

JAN KRANICH

24. prosince 1870 se v Dolních Studénkách na Šumpersku narodil přírodovědec, organizátor kulturní a vlastivědné práce Jan Kranich (zemřel 28. 6. 1932 v Ostravě). Od roku 1891 působil jako učitel, nejdéle (1905 - 1921) na učitelském ústavě ve Slezské Ostravě. Současně učil (do roku 1926) i na ostravské horní škole. Kranich byl celý život agilním organizátorem kulturního života a vlastivědné práce. V Ostravě pracoval při ústředí Matice osvěty lidové, jako propagátor radiofonie se stal spoluzakladatelem ostravské rozhlasové stanice, v roce 1932 zřídil také meteorologickou stanici v Hrušově. Ve funkci předsedy Okresní péče o mládež ve Slezské Ostravě a místopředsedy České zemské ústředny pro péči o mládež slezskou v Opavě se zasloužil o zřízení dětského domova v Čeladné. Angažoval se také ve stavovském hnutí učitelů a zvláště se věnoval rozvoji a popularizaci přírodních věd. V roce 1903 založil časopis Příroda a škola, v roce 1905 byl spoluzakladatelem Klubu přírodovědců v Brně a v roce 1920 založil Přírodovědeckou společnost v Moravské Ostravě a redigoval její sborník. Sám hojně přispíval do odborných přírodovědeckých a pedagogických časopisů a je autorem několika samostatných prací.

JUDR. FERDINAND PELC

10. května 1876 se v Kladerubech u Valašského Meziříčí narodil JUDr. Ferdinand Pelc (zemřel 15. 9. 1932 v Moravské Ostravě). Profesí byl notářem, začínal u ostravského notáře Munka jako koncipient, v roce 1907 se osamostatnil. Byl činný i jako komunální politik, byl členem městské rady a náměstkem starosty ve Slezské Ostravě, předsedou Zemské správní komise slezské a členem moravskoslezského zemského zastupitelstva v Brně. Angažoval se též na poli národním a kulturním. Byl dlouholetým předsedou Matice osvěty lidové na Těšínsku a Spolku Národního divadla moravskoslezského. Jako člen Národohospodářské společnosti moravskoslezské v Moravské Ostravě se zasazoval za hospodářské povznesení českého Ostravska.

LEV PRCHALA

23. března 1892 se ve Slezské Ostravě narodil účastník 1. a 2. odboje generál Lev Prchala (zemřel 11. 6. 1963 ve Feldbachu, Rakousko) Svou vojenskou kariéru zahájil jako jeden z velitelů legií v Rusku. Po návratu z ruské fronty zastával funkci zemského vojenského velitele na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi a další významné vojenské posty. Při mobilizaci v září 1938 velel 4. polní armádě, která chránila jižní hranice Čech a Moravy. V květnu 1939 ilegálně přešel do Polska a pak do Francie. Do čs. armády ve Francii se nezapojil a po pádu Francie byl evakuován do Velké Británie. Aspiroval na vedoucí postavení v čs. zahraničním odboji a vedl opozici proti dr. E. Benešovi. Když se s prezidentem Benešem dostal do konfliktu byl v říjnu 1940 převeden mimo činnou službu. Po skončení II. světové války zůstal v Londýně. V roce 1948 přesídlil do Německa, kde se pokoušel sjednotit protikomunistickou emigraci ke třetímu odboji. Lev Prchala byl výborným vojákem, stratégem a organizátorem, leč v politice nebyl úspěšný.

MARIE ROTTROVÁ

*13. 11. 1941 Hrušov (dnes m. č. Ostravy)
Marie Rottrová pochází z hudebnické rodiny, její otec byl varhaníkem a sbormistrem, matka operetní zpěvačkou. Po studiích na jedenáctileté střední škole v Bohumíně v roce 1960 pracovala několik let jako úřednice Čs. státní spořitelny, avšak již v té době začala zpívat a nahrávat zprvu v Československém rozhlase, později s Ostravským rozhlasovým orchestrem. V letech 1964–1968 byla sólistkou skupiny Majestic a poté zahájila dlouholetou spolupráci se skupinou Flamingo (později Plameňáci). Z ostravského působení je Marie Rottrová známa také svým vlastním televizním pořadem Divadélko pod věží, v němž hostovalo množství známých osobností hudebního života. Od roku 1985 působí jako sólistka v Praze. Její zpěv byl ovlivněn černošským soulem, sama vytvořila zcela specifický interpretační styl, kterým si získala přízeň širokého publika. Natočila celou sérii hudebních alb na LP a CD - např. This iIs Our Soul (1971), Ty kdo jdeš kolem (1980), Marie & spol (1987), Jen Ty a já (2004), Lady Soul (2018) a řadu dalších. 

EDVARD RUND

Narozen v hudbě se věnující rodině (syn přerovského kapelníka Františka Runda, starší bratr Zdeňka Runda). Své nadání prokazoval již v útlém věku – veřejně vystupoval od devíti let. Ve školním roce 1897/98 absolvoval desetiměsíční kurz na varhanické škoe v Brně. Po jeho ukončení se (1898–1900) dále vzdělával u pražského houslového pedagoga Štěpána Suchého. Současně byl v hudební kompozici žákem Adolfa Piskáčka a Bohumila Vendlera. Státní zkoušky z houslí a zpěvu vykonal roku 1900, z klavíru 1909. V roce 1907 – po předchozím kapelnickém působení u kočovných společností (1900–01), učitelském, varhanickém a kapelnickém působení v Kyjově (1901–05) a obdobné dvouleté praxi v haličském Chyrówě (1905–07) – přišel do Ostravy a stal se nejprve učitelem a později profesorem hudebních předmětů na zdejším učitelském ústavu. Koncem téhož roku byl zvolen sbormistrem Pěveckého spolku Záboj ve Slezské Ostravě, od roku 1911 vedl i Pěvecký spolek Lumír v Moravské Ostravě. Ve dvacátých letech minulého století vedl Sokolské pěvecké sdružení Ostrava (1922–25) a Pěvecký spolek Smetana v Karviné (1928–31). Brzy po příchodu do Ostravy – od školního roku 1908/09 – se stal i ředitelem Hudební školy Pěveckého spolku Záboj. Tuto funkci (spolu s místem profesora slezskoostravského učitelského ústavu) zastával až do své předčasné smrti.
Pro ostravský region významné byly také výsledky Rundovy hudebně pedagogické činnosti. Spolu s Rudolfem Wunschem (1880–1955) se zasloužil o kvalitní úroveň výuky hudebním předmětům na učitelském ústavu ve Slezské Ostravě, především jeho zásluhou nabývala výuka na slezskoostravské Hudební škole Pěveckého spolku Záboj i forem konzervatorní hudební přípravy.

VOJTĚCH SAPÍK

8. dubna 1888 se ve Slezské Ostravě narodil malíř, sochař a medailér Vojtěch Sapík (zemřel 4. 7. 1916 v Somolovu v Rusku). V letech 1906 - 1912 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze, v roce 1913 odjel na studijní pobyt do Itálie a na Capri, kde se seznámil s T. G. Masarykem a M. Gorkým (zde vytvořil jeho portrét, jediný z té doby). V roce 1914 byl povolán do rakouské armády, odvelen na ruskou frontu, kde padl. Za svého života se zúčastnil několika soutěží, mimo jiné v roce 1913 získal druhou cenu v soutěži na pomník Jana Žižky v Praze. Posmrtné výstavy jeho děl se konaly v roce 1917 v Praze a v letech 1926, 1934 a 1956 v Ostravě.

LADISLAV STANĚK

*18. 10. 1921 Hrušov (dnes m. č. Ostravy)
+ 9. 11. 2011 Bílovec (okr. Nový Jičín)
Ladislav Staněk pocházel z hornické rodiny, jeho otec byl horníkem na jámě Hubert. Po absolvování měšťanské školy v rodišti se vyučil zámečníkem ve Vítkovických železárnách, kde poté od roku 1942 také pracoval, později už jako technický úředník a konečně vedoucí organizačního útvaru. Na odpočinek odešel v roce 1983. Sportu se věnoval aktivně již od roku 1935, hrál kopanou, ale největších úspěchů dosáhl v ledním hokeji; od roku 1944 působil v hokejovém klubu Vítkovic (dnes HC Vítkovice Steel), kapitánem mužstva byl od roku 1946. V sezóně 1951/52 zajistil pro Vítkovice první titul mistra republiky. Sám byl v roce 1956 jmenován mistrem sportu. Aktivní hráčskou kariéru ukončil počátkem 60. let 20. století, poté se věnoval trenérské činnosti a i na tomto poli získal řadu ocenění (mj. Tyršův odznak za dlouholetou aktivní činnost ve prospěch ledního hokeje)

DR. VÁCLAV ŠUSTA

20. prosince se ve Slezské Ostravě narodil montanista, geolog, paleontolog dr. Václav Šusta (zemřel 22. 12. 1953 ve Slezské Ostravě). Téměř celý život působil v rodném kraji. Zpočátku jako báňský inženýr na Larischových dolech v Karviné a Horní Suché, později na generálním ředitelství dolů Severní dráhy Ferdinandovy a ředitelství OKD. Jako báňský technik značnou měrou přispěl ke zdokonalení důlní dobývací techniky a k rozvoji geologicko průzkumných metod. Při své činnosti nashromáždil obsáhlý paleontologický, mineralogický a petrografický materiál. Popsal a pojmenoval 11 nových druhů fosilní karbonské flóry. Jeho paleontologické sběry dnes jsou základem unikátní a mezinárodně ceněné Šustovy paleontologické sbírky Ostravského muzea o asi sedmi tisících kusech.

ERVÍN TENGLER

28. června 1944 ve Slezské Ostravě zemřel odborný učitel, vlastivědný pracovník a kronikář města Mor. Ostravy Ervín Tengler (narodil se 18. 6. 1884 v Nižních Lhotách, okr. Frýdek-Místek). Je autorem dějin Muglinova a několika dalších prací.

HUGO VAVREČKA

22. února 1880 se ve Slezské Ostravě narodil národohospodář, publicista, diplomat, manažer Hugo Vavrečka-Vavris (zemřel 9. 8. 1952 v Brně). Od roku 1906 působil v redakci Lidových novin v Brně jako odborník na otázky ekonomické, postupně se však věnoval všem oblastem. V roce 1919 se jako národohospodářský expert zúčastnil mírové konference v Paříži, kde jej ministr zahraničí E. Beneš získal pro diplomatickou službu. Působil jako čs. velvyslanec v Budapešti a Vídni. Pod vlivem nepříznivého vývoje mezinárodní politické situace v roce 1932 odešel z diplomacie a nastoupil jako obchodní ředitel Baťova zlínského obuvnického koncernu. Po Baťově tragické smrti se stal jedním z vůdčích osobností podniku. Když v roce 1936 ministerský předseda M. Hodža jmenoval Vavrečku prezidentem "Hospodářského ústředí", začal prakticky prosazovat svůj dávný plán středoevropské spolupráce, v té době namířený zejména proti ekonomické expanzi nacistického Německa. V době okupace podporoval lidi pronásledované nacisty a podílel se také na podpoře odboje na Zlínsku. Po osvobození byl obviněn ze spolupráce s nacisty, soud jej však na jaře 1947 v plném rozsahu zprostil obvinění. Po únoru 1948 byl proces obnoven a skončil rozsudkem tří let žaláře. Pro špatný zdravotní stav výkon trestu nenastoupil. Hugo Vavrečka byl dědečkem Václava Havla z matčiny strany.

akad.malíř Milan Zezula 

26.8.1922 v Opavě Kateřinkách

24.6.1998 ve FN Ostrava

V roce 1928 se s rodiči přestěhoval do Petřkovic a v roce 1937 do Moravské Ostravy.Po smrti otce r.1940 dostali přidělený byt v Hrušově.

Od dětství měl výtvarné nadání a to ho přivedlo do aranžovny módního domu RIX.za války v r.1943 byl totálně nasazen do reklamního oddělení Vítkovických železáren. Zároveň navštěvoval kurzy kreslení a malby na Masarykově lidové škole umění v Ostravě. Po válce studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jána Želibského. Pro svou závěrečnou absolventskou práci čerpal námět na dole Stachanov Hrušov.

Za svůj návrh na nástěnnou malbu získal 1.cenu AVU i Ministerstva školství. Ještě pak dva roky byl asistentem na akademii, ale když se oženil s rodačkou Hrušova Jiřinou Dobešovou, vrátil se zpět domů. S rozrůstající se rodinou ( tři dcery) mu byl přidělen byt nad lékárnou, kde měl i svůj ateliér. Přestože pracoval v Propagaci Vítkovických železáren, spolupracoval i s ostravskými deníky, kreslil pro časopisy, ilustroval knihy pro děti, kreslil a maloval portréty pracovníků podniku, známé osobnosti kultury a sportu. Spolupracoval s lékaři na brožurkách se zdravotní tématikou. Jezdil na studijní cesty do Francie, Belgie, Itálie, Německa, Sovětského svazu, Polska. Pořádal výstavy s obrázky z cest jak v Ostravě, tak i v jiných městech republiky, i v zahraničí. Podílel se na architektonické tvorbě, na jeho námět vznikla sgrafita na nádraží v Třinci, na restauraci " u zlatého kříže " v Opavě, na Geologickém průzkumu v Hrabové, nástěnné malby v kavárnách Centrum a Veronika, v Divadle v Krnově, aj.

Dělal i pro Národní výbor v Hrušově, nebo pro Obvod Slezská Ostrava vznikaly pamětní listy, diplomy, čestná uznání, ale i výstavy. 

Byl jedním ze zakladatelů setkávání "Hrušováků". Pro tato  setkání vznikly brožurky o Hrušovu, pamětní listy a také výstavky obrázků Hrušova